Po workshopu na podzim 2016 jsme byli všichi zvědaví, jak bude nádrž fungovat. Když jsem se přestal obávat zamrzání, zazátkoval jsem nádrž a vydatné deště jí začaly postupně plnit.

Zpočátku se na povrchu objevovaly vlhké skvrny - na pár místech, kde se nám nepodařilo beton perfektně zhutnit. Ale přibližně po dvou měsících jsem to znovu kontroloval a už žádné stopy po prosaku.  Nádrž byla plná a únik vody nebyl vidět.

Já jsem počítal s prosakováním i několik let, než se póry zatáhnou. Jelikož ale jímáme vodu z vegetační střechy - obsahuje spoustu jílu a nečistot a to samo o sobě pomůže, aby se nádrž sama utěsnila. Na zalévání nám voda začíná hezky sloužit.

Markéta je ráda, že už jsem jí dovolil vysadit u nádrže popínavou liánu, která toto dílo zkrášlí.

Více o technice ferrocementu tady.