Kvalitní vybavení je podmínkou pro to, aby kosení šlo lehce a přinášelo radost i prospěch. V tomto článku se zaměříme na vybavení pro kosení samotné, ke kterému patří:
- kosa
- kosiště
- kosiřník s klíčem
- brousek pro obtahování
- toulec
O vybavení pro údržbu a restaurování kos si povíme v následujícím článku.
Kosa
Zhotovení kosy vyžaduje opravdu vytříbené kovářské umění a zkušenost. Na parametry kosy jsou totiž kladeny náročné a často protichůdné požadavky.
- ostrost a udržení ostrosti i při delším kosení
- pevnost - nesmí moc pružit což znepříjemňuje sečení, a zároveň nesmí být křehká, aby se nezlomila při nárazu na kámen
- nízká hmotnost
- geometrie, aby kosa umožnila ergonomické přichycení ke kosišti a zároveň přesnou polohu vůči zemi a porostu v závislosti na technice sekáče
Vzhledem k tomu, že podmínky použití kosy se různí, neexistuje jeden typ kosy použitelný za všech okolností. Každý sekáč má jiné fyzické předpoklady a i sečený terén může být nekonečně různorodý. Při běžném hospodaření člověk většinou vystačí se dvěma druhy kos, kterým říkám kosa luční a kosa obsekávací.
Luční kosa se používá na relativně rovném terénu, kde máme prostor se rozmáchnout a požadujeme vysokou výkonnost sečení. Proto bývá delší než obsekávací kosa, která se používá ve stísněném terénu, případně hodně členitém a hrbolatém. Luční kosa se v závislosti na fyzičce a konstituci sekáče pohybuje od 65 cm do 100 cm délky. Obsekávací od 50ti do 60ti cm.
Dále existují i kosy na náletové dřeviny, které jsou ještě kratší a pevnější.
Geometrie kosy
Tvary kosy se různí dle regionálních tradic a způsobů kosení. Špička bývá různě zahnutá, šíře kosy se pohybuje v rozmezí 6ti až 20ti cm. To vše ovlivňuje její vlastnosti při sečení. Pro běžného uživatele jsou ale podstatné tři úhly stopky relativně k tělu kosy. Na těch závisí, jak půjde nebo nepůjde kosa přidělat ke kosišti. Já jim říkám úhel otevřenosti, úhel položení a úhel vyvážení, a podrobně je popíši v článku o nastavení ergonomického kosiště [todo].
Kvalitní opravdové rakouské kosy si můžete pořídit zde
Kosiště
Kosiště slouží k přichycení ke kose a zároveň k člověku. To vše dohromady musí spolu fungovat v harmonii. Proto je dobré, aby každý sekáč měl svou osobní sadu kosiště a kosy pro efektivní a radostné používání.
Stejně jako u kosy, i kosiště můžeme dle způsobu použití rozdělit na luční a obsekávací. Luční kosiště je delší a umožňuje větší šíři záběru, kdežto obsekávací kosiště umožňuje sečení ve stísněném prostoru blíže k sekáči. Vzhledem ke stylu sečení, který provozuji volím geometrii lučního kosiště tak, aby fungovalo v nižším rozkročeném postoji, kdežto obsekávací v relativně vzpřímeném postoji. Podrobněji v článku o stylu kosení [todo].
Podle způsobu uchycení rukojetí a tedy i držení se používá celá řada různých kosišť. Nejjednodušší je obyčejná tyč. Mnohem rozšířenější, hlavně kvůli jednoduchosti výroby a napasování na velikost sekáče, je kosiště s jednou rukojetí, která vychází přímo z kosiště. U něho sekáč drží většinou pravou rukou rukojeť podhmatem a druhou rukou tyč - také podhmatem. Tento úchop má o něco lepší přenos síly na kosu, ale ergonomie neumožňuje rozsah pohybu jako u dvourukojeťového kosiště a trochu nepřirozeně působí na rameno a páteř.
Proto za nejlepší druh kosiště pro běžné sečení považuji ten se dvěma rukojeťmi a s prohnutou hlavní tyčí. Míra a způsob prohnutí závisí na velikosti kosy a úhlu stopky a také na velikosti sekáče. Je potřeba dosáhnout toho, aby ruce mohly s kosištěm viset volně v širším rozkročeném postoji s rovnou páteří a přitom aby kosa byla ve správné poloze vůči zemi a kosiště nenaráželo do kolen. Jediné kosiště, které jsem objevil na trhu, které se trochu blíží těmto parametrům je kosiště rakouské výroby distribuované tradiční továrnou Schröckenfux a funguje na základě speciální objednávky s jejich kosami.
Z výše řečeného vyplývá, že v podstatě ideální kosiště zatím (než je začnu vyrábět já :-) nelze koupit a je třeba vyrobit na míru. Zatím nejlepší na trhu dostupné je nastavitelné ergonomické kosiště z jasanového dřeva z Rakouska.
Kosiřník
Kosiřník je objímka na kosu, kterou se přichycuje kosa ke kosišti. Bývá bez šroubu, s jedním nebo dvěma šrouby. Ten bez šroubu se používá spolu s dřevěným nebo kovovým klínem. Dnes nejběžnější je se dvěma šrouby s čtyřhranným, nebo šestihranným (imbus) klíčem. Nejpevnější je z jednoho kusu svařovaný. Kosiřníky se semozřejmě liší vahou. Větší umožňuje nastavení úhlu ve větším rozsahu a přichycení k masivnějšímu kosišti. Pro vyladěné kosiště vybereme co nejmenší kosiřník.
Kosiřníky o různých velikostech můžete zakoupit zde
Brousek
Činnosti, která se provádí brouskem při kosení neříkám broušení, ale obtahování. To proto, že při dobře naklepané kose broušení - tedy úběr oceli za účelem vytvoření tenkého ostří - není potřeba a naopak by bylo na škodu. Ocel broušením ztrácí tvrdost, vznikají miniaturní zuby a špona, následkem čehož špatně kosí a neudrží ostří dlouho. Pokud nechceme z pastviny každých 30 minut odbíhat a znovu kosu naklepávat, jemnému broušení se nevyhneme. Brousky doporučuji používat minimálně dva - jemnější a hrubší. Když po obtahování jemnějším brouskem kosa stále nekosí, přejdeme na hrubší. Když i ten přestává zabírat, je třeba kosu znovu naklepat.
Běžně prodávané karborundové a jiné syntetické brousky jsou pro dobře připravenou kosu zcela nevhodné a já je používám jen pro restaurování starých kos a různé jiné broušení. Pro samotné kosení používám přírodní brousky z břidlice a pískovce.
Aby brousek dobře brousil (teď si trochu protiřečím, ale nic nelze brát na 100%), nesmí se jemná zrnka brusného materiálu zanést. Proto se používá v mokrém stavu a pravidelně se namáčí. K nošení brousku tedy používáme vodotěsný toulec s vodou.
Kvalitní přírodní brousky různých hrubostí můžete zakoupit zde
Toulec
Na provedení toulce příliš nezáleží. Dříve se vyráběly z dobytčích rohů. Já jsem několik takových toulců pořídil od nositele tradice Jaroslava Sucháčka a někteří účastníci našich kurzů je používají k jejich velké spokojenosti. Díky jejich zahnutí se lépe nosí, protože nenaráží tolik do nohy sekáče. Na druhou stranu do nich nejde většinou zasunout brousek tak hluboko, jako do plechových toulců.
Já dávám z etických a pocitových důvodů přednost normálnímu plechovému toulci, který bývá vyroben většinou z pozinkového plechu. Od jednoho z kurzantů, Romana R., jsem dostal krásný dřevěný toulec, ale ještě jsem neměl příležitost si ho vyzkoušet. Určitě je to skvělá volba pro trvale udržitelný způsob života.
Nejen toulec si můžete zakoupit zde